S dámami hovořím čtyřmi jazyky. První část interview s André Kostolanym z r. 1998

André Kostolany

Přinášíme vám první díl málo známého interview s André Kostolanym, který odvysílal 18.6.1998 bavorský rozhlas. Tazatelem byl  Karl Jörg Wohlhüter.

Wohlhüter: Vážení diváci, vítám vás v Alpha-Foru. Dnešním hostem je André Kostolany, světoznámý a uznávaný odborník na burzu. Pane Kostolany, narodil jste se roku 1906 v Budapešti a jste přibližně 70 let činný v mezinárodním finančním světě. To musel být vzrušující život bohatý na události. Mohl byste zrekapitulovat nejdůležitější milníky?

Kostolany: Od kdy? Za těchto 70 let nebo ještě dříve?

Wohlhüter: Ještě dříve.

Kostolany: Takže, narodil jsem se v Budapešti, před vícero měsíci mi bylo 92 let, brzo mi už bude 93. Moji rodiče byli zámožní velkoměštané, byli jsme čtyři sourozenci. Studoval jsem na budapeštské univerzitě filozofii a kunsthistorii. Zároveň jsem studoval také ekonomii a dokonce jsem získal diplom, ale ten jsem poté schoval, jelikož si hospodářských věd nevážím. Národní hospodářství není žádná věda, ona "velmi snaživě hledá, co zdravý rozum nám dá". A moc jí to nejde, a tak si jí příliš nevážím, a proto svůj diplom schovávám v zásuvce jako odpad.
Ale v životě jsem se hodně naučil, obzvláště na burze a díky kontaktu s mnoha lidmi, tisíci lidmi, bohatými i chudými, starými i mladými, bílými i barevnými. Mám obrovské životní zkušenosti. Po mých studiích mne poslal otec - byl to chytrý muž - do Paříže: pryč z chudé, zchátralé a ošumělé Budapešti po první světové válce, kde nejdříve vládla inflace a pak velká bída - tak jako v Německu za Výmarské republiky.
Přišel jsem k burze náhodou. Shodou okolností otcův přítel ze studií byl již v Paříži velký "machr". Můj otec jej jednoho dnes navštívil v Paříži a on mu poradil, aby mne poslal do Paříže. Jelikož si oba přátelé vyprávěli o svých rodinách a můj otec řekl, že má čtyři děti: Jeden syn je ředitel banky, další vede rodinné podnikání, dcera se dobře vdala a ten nejmladší - tedy já - studuje v Budapešti filozofii. "Cože", prohlásil ten přítel, "chce se snad stát básníkem? Pošli mi ho sem do Paříže, tady se naučí víc." Měl pravdu.
Můj otec se vrátil do Budapešti a zeptal se mě, zda bych eventuálně mohl přesídlit do Paříže. To byla dobrá otázka: Nabídnout v ubohé, temné a zchátralé Budapešti mladému muži, zda by nechtěl jet žít do Paříže - hlavním městě zeměkoule! Samozřejmě, že moje odpověd byla kladná. Tak jsem se ocitl v Paříži. Nejdřív jsem nic nedělal, jenom jsem se trochu porozhlížel po Paříži a Francii. Pak jsem byl angažován u toho otcova kamaráda z dětství - no jo, přeháním, nebyl jsem poslíček, byl jsem učedník.
Od té doby jsem už na burze zůstal. Byl jsem tam v jedné velmi bohaté burzovní společnosti, tam jsem dělal své první kroky na burze. Stále si vzpomínám na první den, když jsem byl na burze na návštěvě. Kolik mi bylo? Asi 20 let, ano, maximálně 20 let. Tam jsem se hned první den spoustu naučil. Bylo to totiž tak, jak mi sdělil jeden starý pán: "Mladý muži, Vás jsem tady ještě neviděl, co tu děláte? Odkud jste?" Řekl jsem mu, že jsem učněm u firmy XY. "Aha", řekl, "Váš šéf je můj dobrý přítel. Dám vám tedy hned dobrou analýzu celé burzy. Všechno tady závisí na tom, zda je zde více hlupáků než papírů nebo více papírů než hlupáků."
To je tak velká pravda, že ji dodnes považuji za tu nejlepší analýzu: Víc papírů než hlupáků nebo víc hlupáků než papírů. Samozřejmě to s těmi hlupáky bylo trochu přehnané. Tehdy to snad tak bylo, od té doby se ale svět změnil, a s ním i burza a celá ekonomika. Dnes už člověk nemusí být hlupák, aby kupoval papíry. Naopak! Hlupáci byli ti, kteří posledních 20 let žádné papíry nekoupili a zúčastnili se tak razantního růstu burzy posledních dvaceti let, obzvláště posledních pět let. To musel být člověk hlupák, když u toho nebyl.

Wohlhüter: Byla to tedy spíš náhoda, že jste se octl na burze. Ten prvotní moudrý nápad, poslat vás do Paříže se osvědčil. Co se dělo dál, pane Kostolany? Mluvíte přece čtyřmi jazyky.

Kostolany: Čtyřmi a půl. Vlastně jsem se chtěl stát novinářem, později jsem chtěl studovat hudební vědu, ale můj otec rozhodl jinak. Být žurnalistou, to byl vždy můj sen - a já jsem se pak přece jenom novinářem stal, ale mnohem později, až jsem se stal materiálně nezávislým.
K těm čtyřem jazykům: Takže, se svým Pánem, tedy s milým Bohem, mluvím maďarsky. Modlím se dnes ještě každé ráno a večer maďarsky. S mými žáky mluvím německy - a já mám velmi mnoho žáků, tisíce a tisíce žáků svých seminářů. Mých seminářů se zúčastnilo 25 000 lidí. S bankéři mluvím anglicky, s přáteli francouzsky, jelikož jsem tam víceméně vyrostl a žil. S dámami ale hovořím všemi čtyřmi jazyky.

(překlad z němčiny Hynek Rozkovec)

Hynek Rozkovec, burzovni-noviny.cz, o autorovi

hynek.rozkovec(z)akciecz.cz

Využíváme První CZ reklamní systém pro podnikatele a investory i-marketing.cz.