Slovní spojení finanční krize nám za poslední roky velmi zevšednělo. Média na nás denně chrlí stovky článků, analýz a komentářů o aktuálním dění v Evropě a ve světě. Finanční odborníci, ekonomové a politici se předhánějí v lepší a důvěryhodnější predikci našich zítřků. Těžko spekulovat o tom, kdo má pravdu a čí řešení je to správné. Vždyť ekonomie je vědou empirickou - všichni mají pravdu a zároveň se všichni mýlí. Hledá se všelék jak z krize ven, lidé jsou zahlceni informacemi a obavami.
V médiích velmi často slýchávám věty jako jsou ,,Svět se obává druhé krize a nové recese“ nebo ,,Toto není selhání kapitalismu a trhů, nýbrž selhání politiků“. Kde je tedy pravda? Pojďme si vše stručně projít od začátku. Zprvu je nutné podotknout, že není žádná druhá či nová krize - nýbrž stále ta samá. V roce 2008 vznikla v USA, jak všichni víme, hypoteční krize. Banky půjčovaly doslova všem, lidé stavěli domy a celkově zvyšovali svou životní úroveň. Ovšem vše na dluh a bez jakéhokoliv zajištění. Byla jen otázka času, stejně jako Madoffův fond, kdy to celé praskne. A jak už to tak v ekonomice chodí - každá akce vyvolá reakci. První byl na řadě bankovní sektor, poté trh s nemovitostmi, (neboť nově postavené domy nechtěl nikdo kupovat) na to reagovaly největší světové burzy a problém byl na světě. V této chvíli vstoupil do hry stát, který začal pumpovat peníze do ekonomiky formou vládních opatření, záchranných balíčků atd. Jenže kde na to vzít tolik miliard? A tak došlu k emitování prvních vládních obligací, které byly plně využity k financování krize a záchraně bank. Toto řešení mělo samozřejmě dočasný účinek, neboť každý dluhopis má svou duraci a závazky se musí splatit. Ekonomika se zdála být na několik málo měsíců či let stabilizována. Podobný scénář nastal v Evropě a dál už to všichni známe.
O recesi toho bylo, je a bude ještě hodně napsáno. Velkou část viny za prohloubení krize mají podle mého názoru média. Jejich sílu nelze podceňovat. Lidé totiž chápou krizi většinou jako impulz k utahování opasků, tedy ke snižování své spotřeby. ,,Musím šetřit, teď, když je ta krize. Co když přijdu o práci?“, zní hlas z davu. Naprosto pochopitelné, nicméně systémově zcela špatné. Pokud lidé přestanou utrácet, firmy nebudou mít pro koho vyrábět, začnou propouštět, zvýší se nezaměstnanost, tím pádem státní výdaje, klesne HDP, zvýší se deficit a dojde k dalšímu ekonomickému propadu. A ti, kteří tak úpěnlivě spořili, stejně o vše přijdou, neboť jejich úspory znehodnotí inflace nebo depreciace měny. Kdo má dát tedy ten první impulz? Lidé, firmy nebo zkorumpované a zadlužené vlády? Ale to už se dostáváme do podobné debaty, jako je ta, zda bylo první kuře nebo vejce…
Tomáš Macháček
tomas.machacek(zavináč)akciecz.cz
Využíváme První CZ reklamní systém pro podnikatele a investory i-marketing.cz.
