V záplavě jiných informací médiím prakticky uniklo následující prohlášení rakouské centrální banky. Rakouská centrální banka získala díky této dohodě prostřednictvím čínské centrální banky přístup k aktivům denominovaným v čínské měně. Ze strany Číny jde o první dohodu tohoto typu s neasijskou zemí.
Kdyby byla podobná dohoda uzavřena mezi čínskou centrální bankou a Bundesbankou, budou toho plné noviny. Díky tomu, že aktivity rakouské centrální banky nejsou v zorném poli drtivé většiny médií, nevyvolalo toto prohlášení žádné velké reakce. To je přesně to, co byl podle mého názoru i záměr – na první pohled nenápadné oznámení udělané s minimem publicity a bez jakýchkoliv dalších komentářů.
Jelikož Rakousko je členskou zemí eurozóny s historicky blízkými vazbami na Německo, zaslouží si toto prohlášení pozornost. Co může být záměrem Číny? Čína chce umožnit uložení volných aktiv denominovaných v renminbi. Proč? K čemu by taková aktiva Rakousku byla? Taková aktiva by jiné země držely pouze v případě, že by je potřebovala na nákup zboží nebo je inkasovala za zboží prodané. A zde je jádro pudla.
Čína se zřejmě chystá přejít na poskytování úvěrů či dokonce přijímání plateb za dodané zboží v renminbi a ne dolarech. Číně by se tím zjednodušila situace, nemusela by se starat o kurzové riziko, to by přehodila na obchodní partnery. Co by to znamenalo?
Kdyby takovýto krok udělala Čína ze dne na den, resp. při vypršení obchodních smluv a zafixovala svým odběratelům ceny v renminbi co by to znamenalo? Hrozily by šoky pro globální ekonomiku. Čínská měna by prudce posílila (což je mimochodem zbožné přání Spojených států), avšak s opačnými dopady. To proto, že výchozí měnou by nebyl dolar, ale renminbi.
V řadě případů, kde by američtí odběratelé či odběratelé z dalších vyspělých zemí nestihli nahradit čínské dodavatele, by došlo k růstu dolarových cen. Navíc nezapomínejme, že většina čínského exportu jde na vrub dodávek čínských poboček zahraničních firem firmám ve skupině. V těchto případech by pomohlo jenom převedení výroby z Číny do jiné země, což není otázka měsíců či 1-2 let. V takovém případě nejde jenom o přesun továrny, ale v nové zemi by bylo nutné vybudovat i síť subdodavatelů s požadovaným objemem a kvalitou. To zabere delší dobu.
Kapitolou samou pro sebe by byly komodity. Zde by došlo k cenovému dopadu prakticky ihned, opět s následným šokem pro globální ekonomiku.
Takovýto krok by dramaticky podkopal pozici dolaru a Spojených států a naopak ještě více posílil pozici Číny. Proto by za normální situace Čína zřejmě postupovala pěkně (k)rok za (k)rokem, aby nevyvolala šoky na trzích. Dnešní situaci lze pojmenovat řadou způsobů, rozhodně bych ji však nenazýval „normální“.
Proto i chování Číny může být nestandardní.
P.S.
Nezapomínejme, že Čína výrazně kumuluje drahé kovy.
Využíváme První CZ reklamní systém pro podnikatele a investory i-marketing.cz.
