Komentář autora: Napsal jsem o tom už několik příspěvků, ale zdá se, že toho není nikdy dost!
Zpověď bývalého obchodníka: Na „kotelnu“ je třeba mít žaludek
Půl roku pracoval přímo v "kotelně", tedy místnosti plné stále volajících zprostředkovatelů, pro BFC Capital, pak zůstal dál ve finanční branži a dnes je na volné noze. Pod podmínkou zachování anonymity byl ochoten pro MF DNES popsat způsob fungování firmy BFC Capital, která úzce spolupracuje s Capital Partners.
"Nemůžete pozici držet moc dlouho, protože vás manažer přinutí, ať akcie odprodáte. A třeba znovu nakoupíte. Kvůli poplatkům," vzpomíná muž, jehož totožnost redakce zná.
Jak jste se dostal k práci pro BFC Capital?
Po maturitě jsem hledal práci, obeslal nějaké klasické pracovní servery a oni se mi ozvali. Mám střední ekonomku, a to jim bohatě stačilo. Byl jsem tam zhruba šest měsíců.
Jak vypadala denní práce?
Představte si velkou místnost, kde je jednotný nábytek z Ikey a jediné, co každý má, je tužka a stokrát projetá databáze možných budoucích klientů. Ty musíte obvolávat a zkoušet je zlomit do investování. Je to prostě kotelna – neboli anglicky boiler-room. To je také název filmu o pochybných makléřích s Vinem Dieselem, který je ve firmě velmi oblíbený.
Jakým způsobem jste byl odměňován?
Jste placený pomocí provizí, které dávají dohromady pyramidový systém. Váš manažer vám dá limit, kolik obchodů a za jaké provize musíte udělat, a pokud to splníte, můžete postoupit také na místo manažera a začnete si vytvářet vlastní síť lidí, kteří pracují už pod vámi. A samozřejmě o každý vybraný poplatek, který zaplatí klient, se celá pyramida dělí.
Ten limit na odměnu zprostředkovatele se počítá z výdělku pro klienta, nebo z poplatků, které firma od klienta inkasuje?
Samozřejmě z poplatků. Ty jsou obvykle 1,5 procenta z každého obchodu, plus ta částka se násobí, pokud se obchoduje na páku (s půjčenými penězi, pozn. red.) na amerických trzích. Což je časté. Několika takovými prodeji a nákupy portfolio klienta můžete v podstatě vymazat.
Vzpomínáte na svého prvního klienta?
Ano. Volal jsem a volal, až jsem umluvil starší paní. Tuším, že to byla jednatelka jedné dřevařské firmy z Plzně.
Jak dopadla?
Když se mi pro ni i povedlo něco vydělat, tak jsem jí akcie zase musel prodat. Nemůžete pozici držet moc dlouho, protože vás manažer přinutí, ať ji uzavřete a akcie odprodáte. A třeba znovu nakoupíte. Takže jsem jí stejně nevydělal kvůli poplatkům.
Takže systém pracovníky tlačí k tomu, aby peníze točili kvůli poplatkům?
Tak to bohužel je. Ve finále vás přinutí, abyste se soustředil na poplatky. Na páku jsou poplatky až čtyřnásobné, když někomu uděláte čtyři obchody na páku denně, tak to máte šestnáctinásobek základního poplatku. Klidně můžete klientovi udělat čtrnáct procent ztrátu jen na poplatcích. A když budete mít v pyramidě pod sebou deset lidí, kteří budou takto obchodovat, tak váš měsíční plat nepůjde pod dvě stě tisíc.
Kdo stojí na vrcholu odměňovací pyramidy?
V základech stojí ten, kdo telefonuje. Pak jsou jeho nadřízení manažeři a pak jsou ještě manažeři manažerů. Tak to jde až na vrchol BFC Capital. Teprve potom nastupuje Capital Partners, která ovšem navenek nemá s BFC co do činění. Ale za vším stojí pánové Faltus, Bukovan a Černý (spolumajitelé BFC Capital, pozn. red.). A k tomu se přidávají další zprostředkovatelé, jako je například Proficio Prague.
Jak jste klienty na investice lákal?
Jsou tam krabičky se seznamy možných klientů, které jsou třeba stokrát projeté. Přesto se to zkouší znovu a znovu a některým se volá i několikrát denně. Ti lidé jsou pak samozřejmě na vás sprostí, ale občas se to povede. Musíte se naučit třeba triky, jak se dostat přes sekretářky k šéfům.
Klienti žalující BFC a Capital Partners si stěžují, že je zprostředkovatelé nutili vyplnit dotazník investora tak, aby odpovídal nejrizikovějšímu investorskému profilu a oni si oficiálně mohli zadávat pokyny k obchodům sami. Děje se to?
Když nastoupíte, dostanete manuál, jak se zákazníkem jednat a jak ho přesvědčit k obchodování. Je to kniha obvyklých otázek lidí a těch "správných" odpovědí na ně. Klasická socio-technika, jak přesvědčit lidi k něčemu, co vlastně ani nechtějí.
Kdo vám pak radí, co a proč klientovi doporučovat ke koupi či prodeji?
Tlačit lidi do obchodů je ve vašem vlastním zájmu, protože si chcete vydělat peníze.
Žádné doporučení, co radit klientům dál, tedy nedostanete?
Můžete se zeptat nadřízených. Je tam samozřejmě analytik Capital Partners, který tomu skutečně rozumí a dělá nějaká doporučení. Ale držet se jich nemusíte. Vy si v podstatě s těmi klienty můžete dělat, co chcete.
Kdybych to řekl hodně nadneseně, tak si hrajete s virtuálními penězi někoho cizího. Plus na vás ovšem nadřízení manažeři tlačí, abyste lidem s penězi obchodovali co nejvíce a inkasovali tak poplatky. Jen tak může celá pyramida vydělat.
Ale klient zadává pokyny na nahrávanou linku sám, nebo ne?
Ano. Stejně jako pejska naučíte aportovat, tak klienta naučíte zadávat pokyny přes telefon.
Kolik jste si na provizích vydělal?
Byly to desítky tisíc. Ale nic z nich neušetříte. Mezi zprostředkovateli byl zvyk, že všechno, co vydělali, zase hned utratili. Nechali jsme si posílat stodolarové kravaty, chodili po večírcích, ale ve finále zjistíte, že je vaše bonita nulová.
Jaké byly vztahy mezi zaměstnanci?
Asi jako všude, někteří lidé byli dobří, jiní ne. Občas si tam mezi sebou prodávali klienty. Prostě někdo získal zákazníka, nechtělo se mu s ním obchodovat, tak ho prodal jinému.
Je taková práce morálně uspokojující?
Myslel jsem si o sobě, že jsem větší frajer. Když třeba získáte někoho, kdo má několik milionů a kdovíjak k nim přišel, říkáte si, je to ještě O. K. Když vám ale někdo svěří celoživotní úspory – nějakých tři sta čtyři sta tisíc – a za pár dní z nich nic není, to už je docela drsný.
Proč jste skončil?
Prostě jsem přišel a řekl, že už na to nemám žaludek. A šel jsem pryč.
Diskutovat o tomto tématu můžete na investičním fóru.
- Chcete se rychle orientovat ve finančních serverech? iAkcie jsou to co hledáte.
